....Metro ...trasa A..1.6. 2015

...Náhoda?Asi ano....Ale když jsem zaslechla, že se o mé nemoci mluví v metru 50cm ode mne...Nedalo mi to abych se do hovoru 2 mladých mediček nevmísila...

Praha 1.6....17hod,... metro...trasa A...jedu z Flory na Hradčanskou, mám toho už za ten den celkem dost, jsem unavená, 3 hodiny jsem strávila po doktorech tašku mám narvanou k prasknutí léky na 3 měsíce......celkem spěchám, mám hodně času a pak zjistím ,že nemám:-)začnu se třást protože nevím, jestli vše stihnu...už tolikrát mi bylo vyčítáno okolím, že si musím dávat víc času na činnosti, když vím, že jsem pomalejší, ale mně se to nechce dodržovat:-)najednou slyším, že vedle mě někdo říká extrapyramidové poruchy..L-DOPA/lék, kterým se Parkinson léčí/, otočím se a stále tak minutu poslouchám/ano vím, je to neslušné, ale nedá se neposlouchat/ zda jsem špatně neslyšela... 20 cm ode mě si povídají dvě slečny.. odhaduji je na medičky/ po chvilce zjistím, že můj odhad byl správný/, jsou velmi sympatické, jedna říká druhé , že se to musí naučit, že to ještě neumí.. druhá jí přitakává.. chvilku přemýšlím, mám říct, že jedou metrem s někým, která touto nemocí trpí? Napadá mě, že bych jim mohla být prospěšná a nápomocná při studiu, a napadne mě, že se třeba dívám do tváří budoucích lékařek, které možná s týmem kolegů vymyslí lepší způsob léčby nebo způsob jak bojovat s tímto nezvaným pánem, který si přijde jako by nic a všude dělá jen problémy...a to rozhoduje, pustím se a řeknu ať se nezlobí, že je poslouchám, ale že jsem parkinsonička a ukazuji náramek. A že mě zaujali svým hovorem. Nabízím se, že pokud by chtěli popsat třeba příznaky nebo jak nemoc vznikla, jsem jim k dispozici. Studentky toto asi nečekaly, ale zareagovaly okamžitě, a to pozitivně, řekly, že by si vše rády přečetly, já jen zjišťuji, kde vystupují abychom si stihly předat kontakt, podávám jim svojí vizitku a, jelikož druhá slečna vystupuje téměř ihned, ujišťuji první, že mi může kdykoli napsat...ráda jí popíši léčbu a i jiné pro ní důležité věci ke zkoušce, k práci... Jedeme na stejnou zastávku, tak si máme čas sdělit toho trochu více...zjišťuji, že i u ní v rodině je zákeřná nemoc.. loučíme se u ekskalátorů, budoucí lékařka slibuje, že mi napíše email..a tak se také stalo...možná si o mně myslíte, že jsem už blázen:-), ale můj názor je, ŽE ČÍM VÍCE SE O NEMOCI BUDE MLUVIT, ALE NEJEN O NÍ JEN JAKO O NÁZVU, ALE HLAVNĚ O PŘÍZNACÍCH POCITECH NÁS PACIENTŮ. MŮŽE SE TŘEBA PŘIJÍT NA NOVÉ METODY LÉČBY... 
PRO MR. PARKINSONA MÁM JEDEN VZKAZ,NEMĚL JSI CHODIT TAM KDE JSI NEBYL POZVÁN, MYSLÍŠ SI, ŽE MŮŽEŠ VŠECHNO ZNEPŘÍJEMNIT.. ALEJÁ SE TI BUDU SNAŽIT ČASEM UKÁZAT, ŽE MOJE ADRESA ROZHODNĚ NEBYLA ŠŤASTNÁ VOLBA...:-)