Agresivní revizor na Flóře

..byla jsem unavená po celém dni běháním po doktorech, těšila jsem se, že dojedu na Hůrky setkám se s kamarádkou  a odjedu as ní v klidu domů..ovšem vše bylo jinak.Jeden nepříjemný revizor zcela změnil můj plán...

Dne 9. 10.2015 cca v 15.30 jsem chtěla nastoupit na stanici Flora na trase metra A na metro směr Můstek, kde jsem po přestupu následně chtěla pokračovat dále linkou B do stanice Hůrky, kde na mě měla čekat kamarádka a dovézt mě do Karlových Varů. Do Prahy cestuji velmi často, jelikož se zde intenzivně léčím již 1,5 roku s Parkinsonovou nemocí. Před eskalátory jsem s pomocí aplikace SMS Praha odeslala sms na jízdenku za 32,- Kč. Když jsem sjížděla dolů, vzpomněla jsem si, že si chci koupit pití a proto jsem se chtěla vrátit eskalátory nahoru. Užívám léky, po kterých mám neustále žízeň. K této situaci již nedošlo, neboť mě silně zatahal za kabát zezadu revizor, který mně chtěl zkontrolovat. Zavrávorala jsem, jelikož jsem měla ještě v ruce na madle malý cestovní kufřík, protože jsem už přijela z K. Varů o den dříve na vyšetření. Revizorovi jsem ukázala odeslanou SMS a v ten samý okamžik přišla SMS s jízdenkou. Byla jsem nařknuta, že SMS jsem odeslala, až když jsem ho viděla, což není pravda, SMS jsem posílala před vstupem na schody. Jeho chování bylo agresivní a arogantní. Upozornila jsem na to, že jsem vážně nemocná, ať na mě nekřičí a nechá mě jít, ukázala jsem mu, že nosím na ruce pásek s nápisem JSEM PARKINSONIK, ale on nekompromisně trval na svém. Upozornila jsem ho na to, že nejsem z Prahy, a že rozhodně jsem nehodlala jet jako“ černá pasažérka“. Zavolal městskou policii, a ta mě chtěla legitimovat, ale já OP zapomněla doma, a tak jsem nařčena z toho, že se v Praze vůbec neléčím, když nemám ani OP. Ukázala jsem tedy městské policii alespoň kartičku pojištěnce a průkaz organizace Parkinson - Help

  . 
V této chvíli už jsem se třásla a byla jsem velmi rozrušená, absolutně jsem nechápala, co se panu revizorovi vlastně nelíbí. Asi o přepravní prostor, ale v aplikaci DPP není vysvětleno, co se myslí přepravním prostorem, jsou tam sice odkazy na jiné stránky, ale pod pojmem informace si představuji, že zde najdu ucelené informace o přepravním prostoru, když je tam zmíněn, co se tímto odkazem přesně myslí a ne odkazy na padesát dalších stránek.

Stále jsem opakovala, že jsem nemocná, to prý by mohl říct každý, ani průkaz Parkinson- Help ani páska na ruce nestačila k tomu, aby mi pan revizor uvěřil. Chtěla jsem odejít, ale bylo mi v tom zabráněno.

.
Revizor do mě strkal. Nakonec jsem odešla, ale nebyla jsem schopná nastoupit do metra a cítila jsem se ponížená. Zavolala jsem PCR. Ti tam sice byli za chvilku, ale v podstatě mě jen znovu legitimovali a divili se, Že jsem tak rozrušená. Řekli mi, že protokol se mnou nesepíší a že mi zavolají RZS a až budu mít lékařskou zprávu, tak že se musím dostavit na služebnu PCR v Lipanské ulici. Pan revizor mi mezitím vypsal pokutu. Sdělil mi, že původně to mohlo být za 800,- pak za 1500,-a nakonec ani nevím za kolik to bylo, každopádně já jsem formulář odmítla převzít ani jsem ho nepodepsala. Nakonec ještě pan revizor přivolaným PCR tvrdil, že já jsem ho napadla. Nevím, jak bych to mohla dokázat, když jsem sotva stála na nohou a rozhodně jsem neměla sílu někoho napadat. Ještě mi bylo připomenuto, že přítomné kamery to vše zaznamenaly.
Nebyla jsem schopna ani mluvit, byla jsem ve velkém šoku, můj hybný stav se zhoršil. RZS jsem byla odvezena do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady na neurologickou ambulanci, kde jsem strávila 8 hodin, během kterých jsem v čekárně zaznamenala 3 dystonické křeče. Posádku sanitky jsem prosila, abych byla odvezena do VFN na Karlově náměstí, kde se léčím u prof. Růžičky, ovšem nebylo mi vyhověno, se slovy, že se nacházíme v jiné spádové oblasti.
A tak mě raději nechali 8 hodin ve FNKV čekat na neurologické vyšetření. Celá tato událost nám velmi zkomplikovala rodinnou situaci, manžel za mnou musel přijet z K. Varů do Prahy, protože už jsem neměla na zpáteční cestu doprovod, jelikož jsem se cítila otřesena a byla jsem v šoku. Musel narychlo zajistit hlídání pro dceru, protože i s nahlášení na PCR a sepsáním protokolu jsme z Prahy odjížděli téměř ve 2.00hod dne 10. 10. 2015. V nemocnici bylo také velmi zajímavé, jak mě vyšetřili. I přesto že viděli, že se necítím dobře, nechali mě 8 hodin čekat, když se manžel optal, proč ošetřují pacienty před námi bylo nám řečeno, že on ví, jak to má být. Když jsme se konečně dostali na řadu v 0.30 cca pan doktor nejdříve vyhodil manžela, že tam se mnou nesmí být a že tam nejsem malé dítě. Poté si pletl levou a pravou stranu, a finálně mi chtěl napsat Neurol a pak vlastně řekl, že si to spletl s Rivotrilem. Ale nezapomněl do zprávy napsat, že jsem neměla platnou jízdenku. To se manžel fakt už rozčílil a řekl, že to škrtne, a on, že ale nemůže vědět zda jsem jí měla nebo neměla, tak napsal nelze zjistit...

Do KV jsme dojeli v 5 hodin ráno. NEVÍM CO MÁM NAPSAT NA ZÁVĚR. NELZE ANI POPSAT,  JAK SE CÍTÍM, PONÍŽENĚ? ASI TOTO SLOVO TO VYSTIHUJE. NICMÉNĚ NEBUDU SEDĚT A PLAKAT TO ZASE NENÍ AŽ TAK MŮJ STYL. NU COŽ, NAPÍŠU PÁR STÍŽNOSTI A JEDU DÁL NE?:-)