Tajně zamilovaná v 45 jako v 16 a navíc s COVIDEM-19 v zádech

Tajná láska v 45 letech? I to se může stát.. a navíc, když je to vaše tajné přání  o Silvestrovské noci.....

Rok 2020 a 2021 si bude pamatovat celý svět, jako období roušek, respirátorů, rozestupů, vzorně umytých rukou dezinfekčních gelů různých velikostí a také občas rozporu plných zákazů, příkazů, zavírání okresů a krajů, kantonů, měst, zemí, republik, států. A v neposlední řadě naděje, které do nás vlilo očkování vakcínami od několika farmaceutických firem.

Navzdory hrůze, která se na nás valila ze všech stran a stále se valí, na přelomu těchto let, kdy první vlna pandemie se střídala druhou nebo snad druhá třetí a umíraly stovky lidí s nákazou, já osobně budu vzpomínat i pozitivně.

Už si raději nebudu nic přát a dávat si předsevzetí, řekla jsem si onu Silvestrovskou noc.  Ale přání byly hned dvě a vyplnilo se až to druhé. To první bylo, abychom byli všichni zdraví, bohužel se tomu tak nestalo, nemoc zvaná COVID -19 nás postihla hned v únoru, a to pěkně všechny najednou, a my jsme ulehli do peřin.

Vyplnilo se až mé druhé přání…chtěla jsem být ještě jednou v životě zamilovaná… tak, jako se člověk zamiluje v 16, cítit, že to tak má být a že to, co se děje kolem mě, se děje správně. Zkrátka se bláznivě třeba i platonicky se zamilovat. Musela jsem se nad tím druhým přáním pousmát.  Holka kolik Ti je? Vzpamatuj se a podívej se do občanky na datum narození! Ale jak se tak říká, láska kvete v každém věku. JEHO jsem v tu dobu už krátce znala, ale netušila jsem, že to bude právě ON, na koho budu myslet snad každou minutu a s kým si budu tak moc rozumět, budeme mít stejné názory na většinu věcí.  S KÝM se mi bude srdce rozevírat a přitom se mi bude svírat hrdlo, když mi pošeptá:lásko, miláčku, zlatíčko. Že si budu pouštět stejné písničky jako ON, že ty slova z těch písní budu vztahovat na sebe, že si každé ráno od něj přečtu tu nádhernou větu: krásné ráno, miláčku, jak ses vyspinkala? Že bude podobný snílek a romantik jako, že mě pohladí a podrží i na ty kilometry, co nás dělí. Já cítím, že mu mohu svěřit i to nejtajnější, a že to pochop. Naše hovory jsou velmi otevřené a ON mi naslouchá a já se snažím naslouchat JEMU. Umí pohladit slovem, větou, když je mi nejhůř, rozesmát mě, zdá se mi, že se známe spoustu let, kdo ví, možná, že jsme se nepotkali poprvé v době koronavirové pandemie, ale možná se známe z minulosti, z jiného života. Možná se mi v NĚM vrátila první láska, která tragicky zahynula před 25 lety. Jako by mi něco našeptávalo, život je krátký a vrtkavý, tak ho chytni za „pačesy“, ať ho jen tak nepromarníš a žij! A vychutnej si s NÍM každý okamžik, sebemenší moment a říkej MU, piš MU to, co cítíš! A dej MU tu lásku najevo, teď hned, protože zítra by už mohlo být pozdě…..