Pondělí 6. dubna 2020, svátek má Vendula
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 6. dubna 2020 Vendula

Moje parkinsonská TV premiéra

12. 11. 2015 19:10:10
..kamera klapka jedem...nikdy jsem si nemyslela, že tohle uslyším na vlastní uši a nikdy jsem si nemyslela, že budu mluvit o své nemoci....ale stalo se a já jsem se 1.5.2015 objevila v halvních zprávách televize Barrandov

Celkem v klidu si jedu autobusem z práce a přemýšlím, co budu zítra dělat...asi se líbat pod třešní:-) nebo pod rozkvetlým stromem??? Je přeci 1.5:-).

A taky se konečně vyléčím z bolesti po 1,5 hodinovém trhání zubu. Moje rozjímání přeruší sms s textem Prosím pojď zítra do TV, v první chvíli mě napadlo, že se jedná o aprílový žertík a něco v tom duchu jsem naší předsedkyni Romaně odepsala. Ale ta mě za chvíli ujistila, že to není legrace, ale skutečnost. 3 větami mi vysvětlila, o co se jedná, velmi na ní obdivuji, že ona opravdu zbytečně nemluví a že pár slovy dokáže perfektně popsat cokoli. V rychlosti se ptám o čem tam budu mluvit? Odpověď zní no přeci o sobě a o Tvém příběhu, v duchu si říkám, to bych mohla zvládnout a poprosila jsem jí o 10 minut strpení, říkala jsem si, že bych to přeci jen měla probrat s manželem a vypadalo to asi takto: vrazím do dveří a křičím, že zítra mám jít točit reportáž do Prahy do TV o Parkinsonovi, podíval se na mě dost zvláštně, asi si chvíli myslel, že množství léků, které užívám mi zatemnily mozek, a já ještě dodala: Jedeš se mnou nebo si mám rezervovat autobus? Za 5 minut jsme vymysleli rodinný výlet a já potvrzuji svoji účast, později mi šéfová potvrzuje čas a ještě mě stačí překvapit jedním telefonátem, že mi nabídne odvoz z KV, což s díky odmítám. Ale v nitru mě to moc těší. Sedím a přemýšlím, co se bude zítra dít:-) chtěla bych se nějak připravit, ale vím, že nejlepší věci vyvstanou ze spontánnosti a přirozenosti a tak dopíšu tuto událost a půjdu raději do postele. Nejlepší komentář k mé televizní premiéře měla moje dcerka Adélka. První reakce byla: A mami, prosím Tě, jak dlouhý bude ten Tvůj pořad? A jak často teď budeš v TV? Musím to říct holkám ve škole, aby se dívaly:-)Já se směji a přeji si, aby se nedívaly jen spolužačky Adélky:-).Snad se mi to splníJ.Druhý den ráno vyrážíme celá rodinka směr Praha, posilníme se na cestě obědem a ve 12hodin přijíždíme do Kateřinské ulice, kde má natáčení probíhat. Zdravíme se s Romanou a paní doktorkou Terezou Uhrovou. Po chvilce se objevili dva mladíci jeden držel mikrofon a druhý kameru. Mysleli jsme si, že natáčení bude tak 30 minut a ono trvalo celé 2 hodiny, neustále jsme se přemisťovali mezi ordinacemi chodbami a parkem, hledali vhodnou lavičku k rozhovoru, protože většina z nich byla potřísněna ptáky, pak jsme řešili, zda rozhovor ve stoje nebo vsedě, můj příchod do ordinace jsme točili asi 6x... vždy jsem byla napomenuta, že nesmím koukat od kamery...zkrátka natočit 1,5 minutou reportáž není žádná legraceJ. Asi tak 5x jsem se procházela, z čehož nic v reportáži nezazněloJ. Dozvídáme se, že by reportáž měla zaznít už v 18.30 ve zprávách, Romana mě veze na Flóru tam se setkávám s rodinou, vypijeme rychle kávu já si ještě stihnu koupit kabelku. To abych se odměnila za televizní výkonJ a potom už rychle spěcháme do KV abychom to v TV stihli, mezitím pošlu zprávy přátelům, ať všeho nechají a určitě si v 18.30 si naladí TV Barrandov, většina z nich mě asi poslechla. Sedím před TV a říkám si, že se nad na sebe ani nedokážu dívat, ale zvědavost je větší. Nakonec to zvládám a rodina na konci reportáže tleská.. super....a mám to za sebou a snad i úspěšněJ.Druhý den mi ráno Adélka připomíná, abych si vzala pásku na ruku, že v TV o ní mluvím, a jak to, že mi leží na stole. Vysvětluji jí, že páska se nosí jen venku, ona s úsměvem odchází a říká mi, že mě bude kontrolovat. Ještě, že jí mámJ.Televize pro mě byla velká zkušenost . Někteří lidé si mohou myslet, že se snažím nemocí zviditelnit, ale jak všichni víme, tato nemoc není moc na ukazování a na osobní reklamu. Po natáčení musela být odměna, a tak jsem zamířila pro kabelku. Při koupi kabelky jsem najednou nemohla zandat peníze do peněženky, kupodivu papírové, najednou mi to prostě nešlo, za mnou fronta, prodavačka nervózní v jejích očí jsem četla, nepochopení, co mi může tak dlouho trvat na zandání peněz, jak můžu být tak pomalá? Ano můžu...tak jsem si pokorně vzala nějak do ruky všechny věci a šla raději na stranu v klidu si vše uklidit. Ovšem minulý týden jsem měla jinou zkušenost. Díky pásce jsem se setkala s pochopením. Nastupovala jsem do autobusu do KV, autobus se rozjel, já nějak nezvládala kabelku, tašku, a ještě hlídat rovnováhu, slečna, vedle které jsem měla místo, se na mě podívala a říkala, já vám to podržím, viděla jsem, že předtím si všimla pásky, pásky s nápisem JSEM PARKINSONIK. Když jsem jí dostala váhala jsem, zda jí nosit nebo ne, ale nakonec jsem volila první variantu nikdy člověk neví, co se mu stane, kde upadne, kde ho najdou, nebo může mít třeba autonehodu atd... je dobré, aby okolí vědělo, že máte tuto diagnózu už jen kvůli lékům, které nám nikdo nesmí podat. A PROTO NESTYĎTE SE ZA SVOJI DIAGNOZU A KLIDNĚ PÁSKU NOSTE AŤ OKOLÍ VÍ, ŽE JSME NEMOCNÍ A NE ZFETOVANÍ NEBO OPILÍ

Autor: Martina Uhrová | čtvrtek 12.11.2015 19:10 | karma článku: 11.70 | přečteno: 392x

Další články blogera

Martina Uhrová

Číslo 5 žije aneb můj 1. rok po DBS

..dýchám, chodím, mluvím, tedy JSEM A ŽIJI. A když píši žiji, tak to myslím doslova. Nikdy už to nebude tak, jako když jsem byla zdravá, ale metoda DBS, mě vrátila zpět do života

9.3.2019 v 14:32 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 499 | Diskuse

Martina Uhrová

Princ na bílém koni? Existuje...

Když jsem si myslela,že mě nemůže nic překvapit, objevil se ON.Někdy mám pocit, že spadl z nebe.Tak empatický chlap, a k tomu ještě chytrý a pohledný.Tento článek jsem mu věnovala k jeho narozeninám... a myslím,že si ho zaslouží..

25.3.2018 v 0:42 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 765 | Diskuse

Martina Uhrová

Moje naděje na lepší zítřky má zkratku DBS a datum 20.2.2018

...a spadla klec.můj stav se horšil a horšil a Mr. Parkinson začal být nebezpečně v převaze-organizoval celý můj život,,,řídila jsem se jím..nemohla jsem nic... a jednou jsem si řekla a DOST....

24.3.2018 v 22:37 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 759 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Pár chlebíčků a bude jasno

Budou hranice zavřené dva roky nebo rok? Anebo jen do Vánoc, či dokonce pouze do léta? A co školy? Co obchody? Kdy a jak se bude situace vracet do normálu?

5.4.2020 v 20:58 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – co přijde po 20 letech politické korektnosti?

Každá doba má svůj začátek i svůj konec, což může být útěchou pro toho, kdo vidí o trochu dál a vnímá dekadentní rysy, které konec dnešní doby předcházejí.

5.4.2020 v 18:36 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 338 | Diskuse

Pavel Liprt

Žába, princezna a moje žena

Moje ženuška projevila přání jít o dnešní slunečné neděli někam na výlet. Nejlépe tam, kde nejsou lidé. Řekl jsem si, proč jí to přání nesplnit.

5.4.2020 v 17:01 | Karma článku: 17.22 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Koronavirus a Koněvova socha (konspirativní úvaha)

Je to divné. Koronavirem se na světě nakazilo přes milion lidí, více než 60 tisíc zemřelo, ale dočetl jsem se, že například v roce 2018 se nakazilo tuberkulózou 10 milionů lidí a 1,5 milionu zemřelo, jen žádný humbuk z toho nebyl.

5.4.2020 v 14:09 | Karma článku: 14.53 | Přečteno: 489 | Diskuse

Karel Trčálek

Hnusitská epopej V.: „Za časů Jiřího z Poděbrad“

O Jiřím z Poděbrad vědí historici jen to, že se jmenoval Jiří z Poděbrad. Co by bylo u někoho zoufale málo, je u Jiřího z Poděbrad, který se jmenoval Jiří z Poděbrad, víc než dost

5.4.2020 v 11:11 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 891

43letá mladá žena s Parkinsonovou nemocí, která právě díky nemoci začala psát nejen o nemoci, ale i o tom co se kolem ní děje...

Najdete na iDNES.cz