V současné době už mám vážně pocit, že si z nás nemocných snad jistá instituce utahuje...po jednání v Praze jsem napsala námitku podjatosti a jistého pana doktora a odeslala dle instrukcí pana nejvyššího na kompetentní osobu, ale ejhle...Za týden přišla odpověď...kompetentní osoba mi nejdříve vysvětlila co mám dělat až mi přijde Rozhodnutí o tom, že nic víc od nich nedostanu.To já přeci dobře vím. Tento proces jsem si vyzkoušela vloni a letos, zdá se, ho zopakuji, ale tak budiž.. opakování je matka moudrosti. V další části emailu jsem se dozvěděla, že jsem neoslovila kompetentní osobu, že ona jí není, že email jako podání námitky neplatí, protože je to email a nemá elektronický podpis a a ŽE NÁMITKU PODJATOSTI JSEM MĚLA POSLAT PŘED JEDNÁNÍM...To mě už dost vytočilo,ke komisi vám totiž přijde pozvánka, kde je datum, čas a ČÍSLO DVEŘÍ!!!Jak mám vědět, kdo za nimi bude sedět? Věštění z křišťálové koule jsem se ještě nenaučila...a další věta byla také moc povzbuzující NÁMITKA JE BEZPŘEDMĚTNÁ A NIKDO SE JÍ NEBUDE ZABÝVAT, protože jednání už proběhlo.!!Moje reakce byla okamžitá, žádala jsem vysvětlení, proč jsem byla informována o daném postupu.. Odpověď? ZATÍM ŽÁDNÁ...
Ale to chápu, je léto, jsou prázdniny, doba dovolených.Po takových výmyslech nesmyslů si musí bohové s neomezenou mocí přeci řádně odpočinout. A já jim to dopřeji..proč ne..:-)V září to s nimi zase roztočím... ještě mám ve hře průkaz ZTP, ten už vyřizuji od 11/2014 a možná že ani za rok ho nevyřídím.Stále je to v běhu, pravda, průkaz mi jeden dali TP-na ten mi možná někdo/pokud se mu bude chtít/pustí sednout v autobuse:-).Jinak je mi dost k ničemu. Na tento průkaz nezaparkuji na vyhrazeném místě atd...
Na druhou stranu, tyto peripetie jsou to i k mém prospěchu, jak se tak říkává, vše špatné pro něco dobré. Vždyť před 2 lety jsem téměř nevěděla co je to slovo Námitka, vloni jsem jí psala ohledně zamítnutí důchodu 4 dny..a jeden můj velmi blízký přítel, které má právnické vzdělání, na rozdíl ode mně, mi tam spoustu slov a vět opravil.Dnes už to píši tak cca do 3 hodin, a ještě dostanu "právnickou" pochvalu, že není co opravovat:-)Možná jednou v tomto směru začnu pomáhat podobně nemocným a bezmocným ..ale to předbíhám událostem...kdo ví jak vše dopadne a co život přinese...
V telefonním seznamu kontaktů mi přibylo nové číslo, které mi může pomoci dostat tuto kauzu k širší veřejnosti, ale já vážně už nedokážu posoudit, zda je to v dnešní době zajímavé téma, protože se to určitě děje hodně lidem dnes a denně. Bohužel velká část z nich mlčí a zavře zamítavá rozhodnutí o své invalidní budoucnosti do šuplíku a pokrčí rameny.A to je právě ta chyba...člověk by měl za své nároky a práva bojovat a alespoň se pokusit využít všechny možnosti, které má...
PŘES TO VŠECHNO ZŮSTÁVÁM OPTIMISTKOU A VĚŘÍM, ŽE VŠE DOTÁHNU DO ZDÁRNÉHO KONCE:-) DRŽTE MI PALCE:-)