Jak mě v Bronxu Prahy zastihla moje kamarádka dystonická křeč

...Praha Černý Most,krásné sluneční odpoledne, počasí, které vybízí k procházce.. já na lavičce bojuju s dystonickou křečí.potom se postavím,chci dojít na metro, už jsem někde měla být , ale..přijde druhá křeč..pomůže mi někdo?

 Je krásný jarní den, 31.3.Dopoledne jsem naštívila neurologii v rámci studie nového léku, cítila jsem se celkem dobře a tak jsem vyrazila udělat si nějakou "radost"do OC na Černém Mostě. V jednom mém oblíbeném obchodě/vedou tam i větší velikost než je XS:-) měli 70% slevy, tak proč toho nevyužít:-)Něco málo jsem nakoupila, netáhla jsem ani nic těžkého, bývalé kolegyně mi nabídly nechat si kufr u nich v kanceláři, což jsem kvitovala. OC je od metra vzdáleno cca 200m odhaduji. Ke konci nákupního šílenství jsme si vzala plánovanou dávku léku,zaplatila jsem a vydala se zpět k metru. V půlce cesty jsem cítila, že není vše v pořádku, a rozhlížela se ,kde bych si mohla sednout a počkat až lék zabere. Lavičky byly ode mně 10 m. Říkám si super, sednu si ono to bude za chvilku fajn. Chvíll jsem seděla spíš jsem to bylo kroucení v sedu pravá noha se napjala i v koleni jako luk, lidé chodili a koukali....z povzdálí mě sledovali bezdomovci, snažila jsem se vypadat normálně,, ale zřejmě se mi to vůbec nedařilo..Vedle seděla slečna a poslouchala hudbu, ptala jsem se jí, zda je u metra někde výtah vysvětlila mi ochotně cestu. Bylo to asi jen 50m. Vzala jsem si ještě jeden prášek a čekala, volala jsem bývalé kolegyni,co se mi děje a ona říká, že ať jsem v klidu, že na mě počká i s kufrem. Říkala jsem si, že to dám,, dojít ten kousek, několikrát jsem vstala a pak si zase sedla.Za chvíli se zdálo, že moje kámoška dystonická křeč se šla kámošit s někým jiným. Vstala jsem a říkám si to dojdu...nedošla..jsem to. 5m před dveřmi výtahu jsem se zastavila opřela o počůranou zeď a sunula se k zemi. Nikdo se mě na nic neptal. Když už jsem cítila, že bych už mohla vážně upadnout, z posledních sil jsem zavolala o pomoc. Přiběhl kde mě špatně česky mluvící starší pán, vypadal na ukrajnského dělníka, ale jak jsem se později dozvěděla, byl to prý Makedonec. Další kdo se u mě zastavil byla babička s kočárkem..Stačila jsem říct, že jsem nemocná, že má křeč.Zřejmě si též mysleli, že jsem zfetovaná. Paní neměla šanci mě udržet, pán to zaregistroval a odchytil dalšího pána/ten ochotný moc nebyl/aby mě chytl z druhé strany a pomohl mu dostat mě do výtahu. Asi 5x mi nabídli, že zavolají RZ. To jsem odmítla, při při představě, že nevím kam mě odvezou a jak dlouho tam budu zase čekat..Vyjeli jsme výtahem. K metru ale vedly schody dolů. 
Všichni jsme věděli, že ty já prostě nemám šanci sejít. Zahlídla jsem novinový stánek a před ním byla stolička. Bylo to na můj stav daleko, ale nějak jsem se tam dohrabala, prosila jsme je aby mě na ni posadili, a koupili mi coca colu.. Ta mi většinou vždy pomůže rychleji léky dostat do těla...a opravdu.. za 5 min po prvním doušku se dostavila částečná úleva. Vstala jsem a za doprovodu Makedonce jsem se dostala konečně do metra. Ptala jsem se ho, zda moji nemoc zná, Neznal...sice jí neznal,ale pomohl mi.A to bylo pro mě v tu chvíli důležité.Snažila jsem se mu vysvětlit oč běží, ale nemyslím si , že mi rozuměl. Sedla jsem si v metru a odpočívala..Najednou se můj "zachránce"objevil přede mnou a prosil mě o telefon. Prý že se budem kamarádit:-)Normálně bych byla asi dost ostrá, ale vzhledem k situaci jsem mu mírně sdělila, že jsem vdaná a že bydlím daleko. Byl v celku rozumný:-) Vystoupil asi na 3.stanici.Považovala jsem za slušnost mu podat ruku a poděkovat za pomoc. On mi ruku políbil, což jsem nečekala a řekl mi, že tak pěkné ženě pomohl rád....a pak vystoupil..Já jsem pak už v pořádku docestovala tam kam jsem měla.Další kámoška dystonická křeč přišla v noci...ale na tu už jsem byla připravena:-).Včera jsem tuto příhodu vyprávěla v rámci 4hodin strávených na nerurologické klinice, paní doktorce, která mě má v rámci studie v péči. Shodly jsme se na tom, že RZ v tomto případě nemá cenu volat, že už za 5 minut můžu být v naprosto normálním stavu. A tak mi do Průkazky kartičky napsal, co mají křeče přítomní kolemjdoucí dělat...a že není nutné volat RZ. Ale pomoci si např. podat lék...Začínám se vážně bát, že příště už nikdo nepřijde ani na mén volání....