Zběsilá jízda pražským autobusem č. 191

Cesta k lékaři se někdy může pěkně zkomplikovat,jela jsem ÚVN, sice jsem tam dojela, ale přivezla mě RZ:-(

Moje poslední cesta do matičky Prahy byla opět dobrodružná:-)..
Potřebovala jsem dojet do Vojenské nemocnice, jelikož jsem tam byla objednána k zubaři. Byla jsem v OC Nový Smíchov, najedla jsem se a našla jsem si v chytrém telefonu, že musím vyjet směr Větrník busem č. 191. Popadla jsem svá objemná zavazadla. Hodně lidí se mě ptá, proč tolik věcí s sebou tahám na jeden den. Bohužel počasí je hodně rozmanité. Nastupovala jsem do busu mezi posledníma. Neměla jsem si kam si sednout, všude bylo obsazeno. Musela jsem stát, měla jsem kufr a na rukojeti tašku na notebook.
Celkem jsem se těšila, až někdo vystoupí a já si sednu. To byla ovšem fatální chyba, v danou chvíli by bylo lepší možná stát. Na jedné zastávce se uvolnilo místo já jsem si oddechla a sedla jsem si na tzv. "čtyřku". Autobus dál pokračoval v šílené jízdě zatáčkami. Asi třikrát jsem měla pocit, že sletím dolů, pak mi už asi došly veškeré síly. Na počtvrté se to stalo, věděla jsem už pár sekund předtím, že je to nezvratné. Autobus prudce zatočil doprava a já jsme přes kufr a tašku byla vymrštěna na dveře autobusu. Vzadu seděla maminka s dcerou a ty se mně snažily pomoc, ale nakonec jsem vstala sama. To byla dobrá zpráva, bolelo mě jen koleno a hýbat jsme se taky mohla. Vypadalo to nadějně až na koleno, to mě celkem bolelo. Pak jsem začala zjišťovat škody. Rukojeť u kufru byla zlomená, jako kdyby jí kdosi uříznul. Myslela jsem si , že vystoupím, protože jsem si narazila koleno, ale pokračovat dále v nemohla. Koleno bolelo a kufr byl bez rukojeti. Měla jsem přestupovat na Větrníku, jak jsem byla v šoku, tak jsem vystoupila a posléze jsem zjistila, že jsem na Vypichu. Udělalo se mi zle. Věděla jsem, že bez rukojeti se nedostanu nikam. Navíc mě bolela noha. Chtělo se mi brečet. Měla jsem také vztek, že mám měsíc starý značkový kufr rozbitý. Volala jsem v šoku manželovi, který ode mě cca 7 min předtím dostal SMS, že je vše v pořádku. Řekl mi, že musím volat Policii. Na 158 byl velmi příjemný policista, vysvětlila jsem mu celou situaci, řekl, že zavolá rychlou a pošle mi tam dopravní policii. RZS. mě našla hned, ale policisté trochu kroužili. Polici sepsala protokol, a záchranáři mi řekli, že mě odvezou do Motola na úrazovou a tamže budu čekat cca 4h.Prosila jsem je, aby mě odvezli do Vojenské nemocnice, kam jsem měla původně namířeno. Kupodivu mi vyhověli. V nemocnici mi udělali RTG kolena, naštěstí bylo jen naražené. Zubaře jsem už nestihla, a na radu pana doktora jsme si vzala taxi a odjela jsem ke kamarádce. Druhý den ráno jsem skoro nemohla vstát, jak jsem byla rozlámaná, a zjistila jsem, že mám spoustu modřin, největší na hýždi . Je to kruh tak ca průměru 20cm.Nejvíc jsem se obávala toho, že se budu opět handrkovat s DPP, a že mě čeká to samé jako s pokutou na podzim, kdy jsem si s DPP dopisovala 4 měsíce. A na to už v současné době vážně nemám sílu. Zatím to vypadá, ž půjde vše rychle. Škoda už je nahlášena na pojišťovně a já doufám, že v tomto směru bude zasloužený klid.